Bach Ma - VietnamTravel

 

Bach Ma znamená ve vietnamštině bílý kůň a podle jedné z legend to je obrazné pojmenování bílých hustých mraků, které většinu času zakrývají místní kopce a připomínají hřívu bílého koně.

 

Raní východ slunce nad NP Bach Ma.

 

NP Bach Ma se nachází asi 40 km jižně od města Hue. Národním parkem o rozloze 22 tisíc hektarů se Bach Ma stal v roce 1991. Kolem byla vybudována přechodová zóna, velká jako samotný park, kde žije 60 tisíc obyvatel. Bach Ma je jednou z nejdůležitějších biosfér v Indočíně. Vyskytuje se zde na 2150 druhů rostlin a přibližně 1500 druhů fauny. Mezi nejzajímavější druhy zde se vysktující patří asijský černý medvěd, leopard, a samozřejmě nedávno objevená mohutná lesní antilopa Saola.

Podobně jako BaBe, má i Bach Ma jedno prvenství. Bach Ma s neskutečnými 8000 mm srážek ročně je nejvlhčím místem ve Vietnamu.

 

 

 

V roce 1932 se francouzská koloniální správa z nedalekého Hue rozhodla postavit kolem vrcholu Bach Ma letovisko. Postupně zde vyrostlo 139 vil a hotelů, pošta, trh, nemocnice, policejní stanice a 19 km dlouhá silnice z nejbližšího města. Letovisko se stalo soběstačným a Francouzi a vysoce postavení Vietnamci s rodinami tu začali trávit letní měsíce. Zatímco v Hue a ostatních městech teploty v létě dosahovaly 40 C, v letovisku Bach Ma se pohybovaly mezi příjemnými 18 - 23 C.

V roce 1954 po odchodu Francouzů z Vietnamu letovisko začalo upadat a s výjimkou několika budov už nikdy nebylo obnoveno. Při procházce parkem návštěvník uvidí zbytky zdí a komínů kdysi výstavných vil, které za několik desetiletí téměř zmizely pod keři a stromy bujného subtropického lesa.

 

 

Park Bach Ma byl také dějištěm bojů Vietnamců s Francouzi a později Američany. Vojáci komunistické fronty Viet Minh usilující o nezávislost Vietnamu zde v 50. letech bojovali proti úředníkům francouzské správy. V 60. letech Francouze vystřídali Američané, kteří u vrcholu postavili přistávací plochu pro helikoptéry. Strategická poloha parku umožnila vojákům pozorovat celé pobřeží v okolí průsmyku Hai Van. Park byl mnohokrát bombardován a poškozen defolianty (látkami způsobujícími odlistění). Ještě dnes správa parku intenzivně pracuje na zalesnění poškozených míst. Můžete si zdeho dokonce zakoupit stromek a cestou na vrchol ho symbolicky zasadit. Stejně tak si můžete ve správní budově parku prohlednout expozici min, granátů, bomb a všeho co zde zanechala válka.

 

A jaká je praxe?

 

Hned na začátek je potřeba říci, že park je pro většinu turistů dobře ukrytý. Nejde o to že by byl park nějak nepřístupný. Přístupová cesta je dobrá, zpevněná a vede až k vrcholu. Stejně tak odklon od hlavního tahu HCM City - Hanoi je pouhých pár kilometrů. Spíše jde o to, že většina turistů a CK bere střed Vietnamu jako "nudný". Autobusy ho projíždí povětšinou bez zastávek. Samozřejmě kromě měst jako je Hoi An, Da Nang, Hue. To jsou obrovské turistické lákadla. Na druhou stranu je to možná dobře. Nedovedu si totiž jak by to dopadlo, kdyby se deně šplhalo do kopců několik desítek autobusů.

 

 

Ale zpátky k mojí návštěvě. Park jsem navštívil na jaře, což je asi nejlepší doba. Zejmena pro milovníky stromů a květin. Všude všechno kvete. Tisíce motýlů od těch velkých jako nehet, až po ty co jsou velké jako dvě dlaně. A samozřejmě barvy. Prales dokáže vykouzlit neskulečné věci. Navíc na místech, kde by jste je ani ve snu nečekali. To se mi na tropickém lese líbí asi nejvíce.

 

 

Podobně jako v jiných parcích zde ve Vietnamu nečekejte, že vám každých 100 metrů zkříží cestu leopard. Pokud budete mít hodně velké štěstí uvidíte některého z bažantů. Vyskytují se tu hned v sedmi druzích. Případně se rozvlní někde v dálce koruny stromů a zaslechnete silné zvuky. To jsou giboni. Sem tam lze zahlednout i nějakého toho opeřence. Spíše se ale bude jednat o jeho zvukový projev.

 

 

Na cestu k vrcholu je nejlepé vyrazit ještě za tmy. Za prvé uvidíte kouzelný východ slunce nad kopci, a za druhé cesta k vrcholu je 14 km dlouhá. Není proto času nazbyt. Stejně tak se nejedná o žádnou procházku růžovým sadem. Start je prakticky v nulové nadmořské výšce, a vrchol ve 1450 m.n.m. Každý si dokáže spočítat o jak velké stoupání se jedná. Navíc na vrcholu se ceta rozděluje na dalších několik naučných stezek. Namátkou třeba rododendronová stezka, bažantní stezka a pod. Samotná prohlídka letoviska také zabere nějakou dobu, a v neposlední řadě je zde také vodopád.

 

Vodopád.

 

A nejedná se o ledajaký vodopád. Tenhle padá z výšky 300 m. Tady se ale nedostaneme pod vodopád nýbrž na jeho začátek. Je před ním několik jezírek, kde si může člověk trochu odpočinout a osvěžit se.

Ale pozor, voda je poměrně studená :).

 

Překrásný výhled do panenské krajiny,

celý zážitek z relaxace ještě více umocňuje.

 

Od vodopádu máte na výběr opět z několika stezek. Zvolil jsem tu, která obsahovala slova 5 kaskád. Ve skutečnosti se jednalo o 400 metrový, takměř kolmý výstup zkrz bambusový neprostupný porost. Pravda nějaké kaskády byli, ale málem jsem tak položil život. Bambus a jeho výhony s háčky ostrými jak břitna jsou zkrátka všude. A to se záměrně ani nezmiňuji o všem tom hmyzu a hlavně pijavicích. Paradoxně jsem vylezl z lesa rovnou na asfaltku. Popravdě řečeno, nechtěl bych být bojovníkem Vietkongu.

 

Já odpočívající, relaxující...

 

Ono celkově si je dobré dávat pozor na stezky v parcích. Je sice označen jejich začátek, ale pak značek ubývá a ubývá... až žádné nejsou. Nehledě na to že slovo stezka je zde ve Vietnamu brána poněkud jinak. Má se to chápat jako přibližný směr, a ne jako udržovaný a vysekaný chodníček. Zkrátka a jednoduše, tady ukazuje šipka do leva do křoví a pak se ukaž co dokážeš. Setkal jsem se s tímto problémem všude. Hlavně na ostrově Cat Ba, kde jsem šel naivně na Khỉ núi - Monkey mountain, neboli opičí hory. Tam jsem měl na mále, ale o tom příště. :)

 

Kaskády.

 

Kaskády.

 

A pak rychle zpátky na základnu, protože 14 km z kopce je pro nohy (hlavně pro kolena) ještě horší než cesta nahoru. Nehledě na to, že v lese je již krátce po třetí hodině odpolední poněkud šero, a na cestě můžete šlápnout třeba na takovéto bizardní fialové žížaly silné jako palec a dosahující délky 30-50 cm.

 

 

A co říci na závěr ?

 

NP Bach Ma je opravdový ráj. Pro všechny milovníky přírody nelze jinak než doporučit. Vzhledem k tomu, že park leží u překrásné mořské zátoky,  lze spojit koupání s horskou turistikou. Což je zcela jistě příjemné.

I já jsem to tak praktikoval :)