Mram. hory - VietnamTravel

Mezi Da Nang a Hoi An se tyčí pět mramorových hor, z nichž každá představuje jeden z buddhistických prvků vesmíru - Voda, Země, Oheň, Dřevo, Kov.

Místní legenda vypráví o Božské želvě, z jejíhož požehnaného vejce vzešla na pobřeží krásná nymfa. Skořápka praskla a pět vzniklých kousků representuje pět malých horských útvarů...

Ve skutečnosti se sem lidé kultury Cham přišli modlit ke svým hinduistickým bohům a následně zde v jeskyních postavili budhistické oltáře. V okolních vesnicích žijí potomci slavné chamské dynastie dodnes.

Vstupní brána.

Nejznámější je hora Thuy Son (107 m) - Voda, jež je poutním místem jak pro buddhisty, tak pro hinduisty. Budu se opět opakovat, ale i mramorovým horám patří jedno prvenství. Mramorové hory jsou nejjižněji položený vápencový útvar ve Vietnamu. Místní mramor byl mj. použit i na stavbu Ho Chi Mint mauzolea v Hanoi.

Výstupní brána.

Sochy, oltáře a zase sochy.

Legendy jsou sice krásná věc, ale skutečnost a realita bývá mnohdy zcela jiná. Konkretně mramorové hory jsou toho zářným příkladem. Hned vysvětlím.

Už jen najít příjezdovou ceatu k místu vyžaduje hodnou dávku trpělivosti. Hory sice vidíte z hlavní silnice, ale ať odbočíte kam odbočíte, vždy jste jinde. :)

Bloudil jsem, bloudím a nejspíše ještě několikrát po Vietnamu bloudit budu.

Ovšem hledání příjezdové cesty k horám bych řadil na prozatím pomyslné druhé místo. Tím prvním je jednoznačně a bez jakýchkoliv pochybností hledání přístavu na chamské ostrovy. Jezdil jsem po pobřeží čtyři hodiny možná v padesátistupňovém vedru a odbočoval do každé uličky, každé vesničky. Vždy jsem se dostal až k moři, ale přístav nikde. Nezbývalo než opět čekat na další projíždějící loď, abych zjistil přibližný směr. I když se to zdá nepochopitelné (a že sem byl u něj hodně blízko), přístav jsem zkrátka nenašel.

Jediné co jsem ten den dokázal bylo zalepení vzduchového filtru u motorky mořským pískem, přivodit si úpal a samozřejmě poznat osobně snad všechny domorodce v okolí pěti kilometrů. Dokonce jsem byl v jednu chvíly tak zoufalý, že jsem přemlouval jedno rybáře tak usilovně, až se nakonec dal přede mnou na zbabělý útěk. Ale to jen tak na okraj.

Mramorové hory v sobě skrývají poměrně pěkné jeskyně. Nicmeně jeskyní daleko krásnějších je po Vietnamu více.

Za povšimnutí stojí sochy, nebo respektive jakési sochooobrazy. Jedná se o sochu, která je součástí skály. Vypadá to, jakoby danná osoba vystupovala přímo ze skalního masívu.

Nenapadá mě pro tohle umění lepší slovo. Možná podobné výtvory mají své slovo, ale bohužel mi není známo.

Jeden takový sochoobraz.

Prochází se jeskyní stále po schodech nahoru, až se dostaneme do mezipatra, kde je první vyhlídka a první budhistický svatostánek. Oltářů, a  budhistických staveb je zde nespočet. Pro názornost pár fotografií.

Schodiště do přízemí k výstupní bráně.

Z mezipatra se postupuje po dalším schodišti na vrchol. Díky okolní krajině, která je v těchto místech rovná jako placka, lze za příznivého počasí dohlédnout hodně daleko.

Ovšem tato "nekonečná" rovina  nic moc pěkného pro oko není. Snad možná za zmínku stojí  pohled na zátoku jihočínského moře, která je vzdálené od hory přibližně 300-400m.

Tohle nevím co je. Jsou to jakési tůně dole pod skálou.

Nikde jinde jsem se s něčím podoným nesetkal.

V těsné blískosti hor, se nachází nespočet výroben a krámků s výrobky z místního mramoru. Prstýnkami počínaje a pěti metrovými sochy konče. Nikdy bych nevěřil, co se dá všechno z kamene vyrobit. Dokonce jsem viděl i mramorovou peněženku. Nosit bych jí nechtěl ani omylem :).

Pro mnohé možná bude větší lákadlo již zmíněné jihočínské moře. Strávil jsem zde pár pěkných dnů. Voda je průzračně čistá a co je hlavní, nikde žádné davy poblázněných turistů.

Stojí za návštěvu ?

Jak jsem se již zmínil v předchozích větách. Pokud máte dostatek času, případně pokud se chcete na nějakou dobu zastavit u moře na odpočinek, je tohle místo dobrou volbou. V opačném případě si nejsem zcela tak jistý, jestli bych opětovně místo navštívil.

Muž vypichuje kraby.

Vietnamské rybářské lodičky mají tvar skořápky kokosu.

Překvapivě dobře se s nimi na moři manipuluje.

Osobně jsem si několikrát vyzkoušel.

Všimněte si prosím bílého flíčku na pravé straně.

Jedná se asi o největšího budhu co jsem kdy viděl.

Je celý z mramoru a na výšku má přes 60 metrů.

Jednou se k němu v samostatném příspěvku vrátím.

Na závěr Vám ještě zamává skupinka místních dětí :)

A já.

Haloo tady medůza...