Mui Ne - červ. duny - VietnamTravel
Když se řekne Mui Ne, většině se vybaví slunečné počasí, průzračné moře a písečné duny...
Stejně tak jako Halong Bay, Nha Trang a Delta Mekongu, patří Mui Ne k pomyslnému turistickému "TOP".Názory se pochopitelně mohou lišit (pozn. já mám také jiný), ale statisticky to tak zkrátka je.
Abych mohl popsat většinu lákadel v okolí přímořského letoviska Mui Ne, rozdělím článek na tři mini díly.
Mui Ne - Červené písečné duny.
Mui Ne - Bílé písečné duny.
Mui Ne - Kaňon.
Nejde o to, že bych se chtěl nějak rozsáhleji rozepisovat. Spíše mi jde o to, abych mohl uveřejnit více fotografií. Kdybych tak neučinil, v jednom článku by bylo skoro třicet fotek, a to je přeci jenom trochu moc :).
Mui Ne se nachází necelých 25 km od provinčního města Phan Thiet, a přesně na polovině cesty mezi městy Sai Gon a Nha Trang. Samotné městečko ničím výjimečné dle mého názoru není. Je to stejná spleť garáží (pozn. vietnamské domy), které můžeme vidět kdekoliv jinde po Vietnamu. Jediné snad čím se od ostatních míst liší, je značné množství hotelů, přesněji resortů. Hlavně směrem na jih při pobřeží k Phan Thiet, je doslova a do písmene nalepený jeden resort na druhém. Na tom by samozřejmě nebylo také nic divného (jedná se o letovisko), kdyby však nebyly všechny nápisy v Ruském jazyce. Je celkem legrační pročítat si různé poutače, kde stojí napsáno Магазин Василь (Shop Vasila), nebo Кафе y Миши (Kavárna u Míši). Nebýt spalujícího vedra a šumějícího moře, člověk by se velice snadno mohl nechal unést myšlenkou, že se nachází v Moskvě, případně v Karlových Varech...
Dalším a stěží přehlédnutelným faktem je četnost terénních vozidel Jeep (známe z MASH), a Gaziků (ruský GAZ). Ty patří cestovním kancelářím (taktéž povětšinou ruským), které vozí turisty po okolí Mui Ne.
Tím se pomalu dostáváme k hlavním lákadlům Mui Ne.
Právě v okolí Mui Ne (severním směrem) se nabízí jedinečné pláže s bílým pískem. Nekonečné desítky kilometrů se hlavní silnice line v samé blízkostí pláží, kde vyjma písku a moře, nepotkáte ani živáčka. Milovníci na nikým nezávislém koupání, si zcela určitě přijdou na své. Nicméně je třeba počítat s tím, že na občerstvení a nápoje, je nutné myslet před odjezdem na pláž.
Žádné bary se na plážích za Mui Ne nekonají!
Dalším, a pravděpodobně největším lákadlem, jsou písečné duny.
Pojízdné prodavačky nápojů a sušenek, které křižují dunami prakticky bez přestávky po celý den.
Na území 50 km2, se nacházejí hned dvě místa s hromadami písku. Červené písečné duny, spíše známy pod anglickým překladem Red Sand Dunes, a Bíle písečné duny - White Sand Dunes. Informace na internetu uvádějí, že barvy nejsou pouze dvě, nýbrž je mnohem více - osmnáct. Nejsem si jistý, jestli je ono číslo pravdivé, ale pravdou je, že jich je poměrně dost (viz. fota na konci článku).
My se dnes zaměříme na první zmíněné, které jsou asi nejznámější - Red Sand Dunes.
Červené písečné duny jsou takovou malou Saharou, a které mají s největší pouští světa mnohé společné. V prvé řadě je nápadně podobná červenozlatá barva písku. Za druhé i zde neustále fouká vítr, a to až rychlostí 22 m/s. Opomeneme-li velikostní srovnání se Saharou, v dunách Mui Ne rozhodně více prší. Dva monzuny (jihovýchodní a severozápadní) zásobují písek častými srážkami. Monzunové deště sebou přinášejí zároveň i větry, které mají na svědomí neustále přelévání písku z jedné strany na druhou. Díky tomu, je poušť v každém ročním období jiná.
Červené písečné duny se rozprostírají v délce přibližně dvou kilometrů, přímo u hlavní silnice na okraji Mui Ne. Jak to na podobných místech bývá zvykem, stejně tak u písečných dun je obrovská plocha určená pro parkoviště autobusů. Dále je zde nepřeberné množství stánků, jídelen a dalšího občerstvení.
Místo zkrátka nejde minout!
I když momentálně bydlím necelých padesát kilometrů od Mui Ne, duny jsem navštívil vůbec poprvé. Pro jejich návštěvu jsem si vyhradil hned dva dny. Dva dny proto, abych měl co možná největší šanci být svědkem jejich barevné proměny během dne.
Bohužel se žádná barevná změna nekonala!
Jedinou změnou, za to o to více výraznou, byla přeměna písečných dun v jedno velké oraniště.
Abych se vyhnul nájezdu turistů, druhý den jsem přijel na místo krátce po rozednění (po šesté hodině ranní). Přesně do té doby jsem žil v naivní představě, že právě v ranním slunci nafotím pěkné snímky.
Opak byl pravdou.
Přijel další autobus turistů. Není času nazbyt... No to běhání v písku a horku, jsem jim opravdu moc nezáviděl.
Jen jsem zastavil s motorkou na parkovišti, seběhlo se na mě několik desítek různě starých lidiček, kteří měli jediný cíl - nabídnout mi sáňkování.
Nevím jestli je sáňkování tím správným slovem. Jedná se o plastovou desku o přibližných rozměrech 1m x 0,5m, opatřenou vpředu dvěma madly (provázky), na kterou si člověk sedne, a za vydatné pomoci nohou sjede (spíše rozryje) písečnou dunu.
To je přesně něco pro hravé Vietnamce. Již kolem 7 hodiny raní jich bylo v dunách stovky.
Můj plán se začínal hatit. Při pohledu na dav lidí v dunách mi bylo jasné, že na večerní focení mohu s klidným svědomím zapomenout. Rezignovaně jsem si sedl do stínu nějakého jehličnanu, a přemýšlel co s načatým dnem.
Povedlo se ukořistit skupinku...
I když se "ochladilo" (rukavice, kapuce), nevadí. Sáňkování může začít.
Při delším pozorování dění v písku, se situace nakonec až tak strašně nevyvíjela. Zjistil jsem, že většina lidí se nevzdálí z největší duny Doi Cat (v době mé návštěvy byla vysoká 38m nad úrovní silnice a 68m nad mořem), která není vzdálená více jak sto metrů od silnice. Duny v dálce vypadaly celkem neporušeně. Dokouřil jsem cigaretu, a za příjemného teplíčka (a že rozpálený písek sálá), jsem se vydal na vzdálenější duny.
Konečně jsem našel místa, kde jsem se mohl s foťákem do sytosti vydovádět...
Po obědě jsem se přesunul do vzdálenějších bílých dun, kam se podíváme v dalším díle.
Slovo na závěr.
Pokud je návštěvník ochotný obětovat "nějaký ten litr" potu ke vzdálenějším dunám, tak rozhodně návštěvu písečných dun doporučuji. V opačném případě doporučuji pouze milovníkům zimních sportů (viz sáňkování), případně pozorovatelům rozvášněného davu.
Drobné i větší rozdíly v barvě písku.
Různých póz, holubiček, prstů do veček a mnoho dalších kuriozit si užijete až až...
PS: Občas celkem zábavné pozorování. :)
