Mui Ne - kaňon - VietnamTravel

V posledním dílu trilogie Mui Ne bude řeč (jak jinak) opět o písku. Tentokrát se podíváme pod úroveň zemského povrchu...

Posledním z lákadel v oblasti Phan Thiet jsou kaňony, kterých je v okolí Mui Ne hned celá řada. Od těch turisticky "nej", až po ty nejnápadnější, které se tvoří po každém větším dešti. 

Odpovědí na otázku, proč tomu tak je, si nejsem zcela jistý.

Moje domněnka je taková, že písek díky svojí struktuře není schopen udržet soudržnost. Díky této jeho vlastnosti je donekonečna přesouván a odplavován. A to nejen vodou, ale i dalšími klimatickými vlivy jako je např. vítr. Pochopím logiku pláží. Tam je odlivem každodenně písek odplavován, ale příliv ho opět vrací zpět. V tomto případě písek voda pouze odebírá. Kde se bere stále nový a nový, bůh ví...

Jako názorný příklad jsem použil následující fotografii. Jedná se o silnici vedoucí z resortu Doi Su do Phan Thiet. Přijde-li déšť, je skoro stoprocentní jistota, že některá místa nepůjdou téměř (přinejmenším s většími problémy) projet. Stékající voda hledající si nejsnazší cestu k moři je nemilosrdná. Tuny písku zaplňují všechny skulinky, které jim stojí v cestě. Pro obyvatele to znamená jediné. Stále a znova odhazovat, odkopávat a odhrnovat písek. A to jak ze silnice, tak bohužel i ze svých domovů.

Setkal jsem se s názory "...proč s tím něco nedělají, a že jsou lidé pohodlný". Možná na tom trocha pravdy bude. Nicméně postupem času jak krajinu a její zákonitosti v této části Vietnamu poznávám, jsem stále více přesvědčenější o tom, že to zkrátka nejde. Sebelepší betonová překážka, by problém posunula pouze o kus dále.

Vodu, a potažmo s ní spojený písek, jen tak něco nezastaví.

Je to tak trochu paradox. Z pohledu středoevropana, jsou podobná místa pro život - domek na pláže, palmy, výhled na moře..., jakýmsi "domovem snů". No popravdě řečeno, když člověk vidí tu stále se opakující spoušť, není jim opravdu co závidět.

Písečných koryt jsem prochodil nespočet, a každý kaňon je svým způsobem něčím zajímavý. Je ovšem jeden, který se mi líbil ze všech nejvíce. Právě z onoho kaňonu jsou všechny zde publikované fotografie. Doslova a do písmene mi kaňon dostal svojí barvou. Na první pohled by se možná mohlo zdát, že je až nerealisticky rudá. Přátelé, nechte se mýlit. V odpoledním slunci je ještě sytější...

Bohužel se mi doposud nepodařilo navštívit kaňon krátce po dešti, kdy se korytem valí voda. To byl také hlavní důvod toho, proč jsem s uveřejněním tohoto příspěvků otálel. Jednoduše jsem čekal na déšť, abych kolekci fotek ucelil.

Ale jak už to tak v životě bývá "chtít se může, ale ...".

Nevadí, ono se to nakonec jednou povede. :)

Další z věcí, která se mi na tomhle kaňonu líbí, je jeho poslední úsek. Abychom se k němu dostali, musíme projít více jak dva kilometry klikatícím se vyschlým řečištěm. Když máme "štěstí", a svítí nám na cestu slunce, nejedná se v žádném případě o procházku růžovou zahradou.

Je to spíše taková procházka topinkovačem.

Pokud však v sobě člověk najde dostatek odhodlání dojít až nakonec, bude po zásluze odměněn. Kaňon se v těchto místech propadá o několik desítek metrů, a vy máte možnost stát přímo na samé hraně propasti.

To je krásný zážitek, který ovšem nejde (alespoň mě se to nepodařilo) foťákem zaznamenat.

Na závěr.

Pokud někdy navštívíte oblast provincie Binh Thuan, rozhodně si najděte chvilku ve Vašem programu na prozkoumání jednoho z kaňonů. 

Rozhodně nebudete litovat... :).

Nebyl jsem tam sám...

A jsme na konci... Stojíme na samé hraně propasti.

Na jednom místě (cca 250-300m) poskytují stěny kaňonu provizorní domov kolonii vlh.