Natržené vazy - VietnamTravel

Poprvé za celou dobu co jsem ve Vietnamu jsem nemocen. Tedy když nepočítám drobné tržné ranky, škrábance, bolení v krku a podobné bolístky.

Obával jsem se toho jako čert kříže. Hlavně jsem nechtěl do krajské nemocnice v Thai Nguyen, protože jsem měl již několikrát tu čest jí navštívit. Ne ovšem jako pacient, ale jako doprovod, nebo jsem šel navštívit známého. Návštěva podobných zřízení ve Vietnamu je pouze pro silnější povahy. Zvláště pak oddělení dětské, ale o tom někdy příště.

No a už jsem tady taky. Tři dny mám neskutečně velké bolesti na celé levé ruce. Dva dny jsem nespal, a za tu dobu jsem snědl veškerou mou zásobu Ibuprofenu. Dnes ráno jsem to již nevydržel a poprosil přítele, aby mi do nemocnice zavezl na motorce. Bohužel to nešlo, protože každá nerovnost na silnici, každé přibrždění bylo něco podobného, jako kdyby mi někdo ruku odřezával. Po 20 metrech jsem to vzdal, a zvolil jsem druhou a zároveň poslední možnost jak se do města dostat. Tím je autobus. Kolem 9 hodiny raní jsem přeci jenom stál před vchodem a dodával si kuráž. Bolest byla ale silnější, a tak všechny moje obavy šly nakonec stranou.

Hned u vchodu podobně jako v ČR platíte registrační poplatek. Vůbec nezáleží na tom, v jakém jste stavu. Buď zaplatíte, nebo odejdete. Platím 10000 VND (10Kč) a jsem vpuštěn. Stojím frontu na první papír. Dostávám ho, a mám jít do 4 patra. Cestou potkávám opravdu kuriozní případ. Asi tady nemá někdo rozum. Možná tak 80 letá babička, která se neudrží na nohou jde ( spíše se škrábe) do schodů po čtyřech. Oproti ní si připadám zravý jako řípa. Naivně se jí snažím pomoct, ale nejde to. Je to hrozný, ale ponechávám jí svému osudu, ale slibuju jí, že seženu nahoře pomoc. Pomoc jsem ale nesehnal. Jeden z lapiduchů mávl jen rukou, a řekl "její problém, má mít sebou doprovod z rodiny". Tím se mnou rozhovor ukončil a pokračoval dál v psaní rozepsané SMS. Hezky to začíná.

Tady nejsou klasické ordinace, jako v Evropě. Jsou to takové otevřené boxy velikosti tak 3x3 metry. Uvnitř je stůl, jakési lůžko a doktor. Docela natěsno. Zbývá tam místo pouze na jednu malou židličku. Po chvíli na jednu takovou usedám. Svlékám si horkotěžko košily a sděluji doktorce anamnézu. Pozoruje mi a poslouchá. Není ovšem sama kdo mi pozoruje a poslouchá. Jsem v té kóji jako ve výkladní skříni. Všichni co čekají na chodbě už vědí co mi je. Jediné co mi může uklidnit je to, že na tom budou za nějakou dobu podobně jako já. Důrazně jí upozorňuji na to, že bolest je strašně moc velká. Musela mi na 100% rozumět, ale pro ní je pojem "nepředstaviteně" asi někde jinde. Chytla mi a promačkala rameno takovým způsobem, že jsem měl opradu na mále, abych neomdlel. Vytryskly mi slzy a okamžitě jsem odmítl jakýkoliv její další zákrok. Než jsem to dořekl, měl jsem v rameni zaraženou injekční stříkačku. Nechápu kde jí tak rychle vzala, stejně tak jak jí stihla nabrat. Musela jí mít již připravenou snad v šuplíku. To ale nebyl konec. S ledovým klidem do té samé stříkačky nabrala nějakou jinou vodičku, a šup měl jsem v rameni druhou. Tahle štípala. Kroutil jsem se na židly bolestí, a ona po mě chtěla abych napsal své jméno na nějaký sešit. Ignoroval jsem její slova, a tak tam jednoduše napsala - Čech 35 let. No a byl zaregistrován. Sešit mi dala do ruky a poslala mi na rentgen. Ještě si nezapoměla říct za tu její rasovinu o 20000 VND (20 Kč). Mezitím se již na moje místo tlačil nový pacient.

Registrační sešit.

Jméno: Čech

Dooblékl jsem se až na chodbě. Sedl jsem si na židli a snažil se tu bolest nějak přetrpět. Ovšem při pohledu do jednoho z boxů, kde právě asi online operovali, jsem sebral zbytek sil a hodně rychle odcházel. Musím opět na registrační pokladnu, kde po ukázání sešitu po mě chtějí dalších 120000 VND (120 Kč). Platím a jdu konečně na ten rentgen, kde si stoupám do další fronty. Jde to ale rychle. Dva takový mladý kluci to tam cvakají jedna radost. Podávám jednomu z nich opět můj sešítek a už to frčí. Svléknout apod. Uculují se na mě již z toho okénka, když si jeden všimnul, že mám na krku zlato. Nevím co by to udělalo, ale musím to sundat. Cvak, cvak, zleva zprava zepředu. Hotovo. Mám čekat deset minut na snímky. Čekám a dlouhou chvíli si krátím cigaretou. Musím prý znovu. Proč? Oni totiž fotily druhé rameno. Tak znova. Mám za 10 minut šest rentgenových ozáření. No nekupte to za ty prachy. Teď když o tom tak přemýšlím, dostal jsem vlastně 100% bonus. A to je přeci fajn ne? :)

Obálka s rentgenovými snímky.

Tady jméno vylepšili o dodatek 35 let.

Z leva, z prava...

ze předu.

Po dalších deseti minutách dostávám do ruky velkou obálku, a v ní 3 snímky. Odcházím, když mi na chodbě odchytává nějaký chlápek v bílém plášti. Nechápu, ale po chvilce je mi to jasný. Snímky se vyhodnocují hned na chodbě. Ten dotyčný pán je doktor. A ne ledajaký. Má totiž atestaci na všechno. Kouká na ty fotky proti oknu a pak mi říká novinu, o které jsem do té doby neměl ani ponětí. "Musí tě to hodně bolet co?" Přikyvuji. Usmívá se a pokračuje. "Máš natrhnutý vaz v rameni" (možná vazy) nepochopil jsem to zcela přesně. A chtěl po mě opět sešit. A už psal. Ptal jsem se ho jestli mám rameno zafixovat, chladit, nebo naopak teplé obklady a na další podobné otázky. Neodpovídal, stále se jen usmíval a vestoje psal a psal. Když dopsal, dokončil celý náš rozhovor jednou větou. Respektive dvěma větami. "Jdi do lékárny a všechny prášky co dostaneš musíš sníst. Nekuř moc, nepij pivo, vodku a všechno bude dobrý." Podával mi ruku a mezitím již v druhé držel nový snímek nějaké mladé paní.

Popis k lékům.

Lékařská zpráva.

V lekárně po mě chtěli jak jinak než zase sešit, a už se to pěkně začalo na pultu hromadit. Dostal jsem poučení co a jak brát společně s papírkem kde bylo napsáno 464000 VND. Zdálo se mi to mnoho a vytahuji svojí průkazku pojištěnce. Mám totiž zde ve Vietnamu místní pojištění za 160000 VND (160 Kč) na rok. Dostávám slevu 40000 VND. Platím tedy 424000 VND (450 Kč) a odcházím na autobus.

Moje léky.

Jen tak pro zajímavost, beru jich 25 za den.

Suma sumárum něco přes 600000 VND (600 Kč). Hodně moc peněz, když vezmeme v potaz že průměrný plat je zde kolem 1500000-2000000 VND.

Přesvědčil jsem se o tom sám na vlastní kůži. Nejde o to, že by to bylo tím, že jsem cizinec. Místní platí stejně. Minulý týden po příjezdu ze SaPa jsem byl prozměnu s em Huong u zubaře. Za zákrok, který trval 5 sekund (proříznutí dásna pro zub moudrosti) chtěli 450000 VND.

Závěrečná bilance.

Nic moc, ale hlavně aby to všechno k něčemu bylo.

Teď mi napadá ten nekonečný spor z Čech o tom jestli platit, nebo neplatit poplatky. Tady se prostě platí a hotovo. Vím nejde srovnávat Vietnam s ČR, ale stejně tak nejde srovnávat péče, která se vám za tyhle nemalé peníze dostane. Ale to by jsme se pouštěli do zbytečných žabomyších válek. Chtěl jsem tím vším pouze říct, že v zemi kde nenarazíte prakticky na žebráka (pojem nepracovat nechápou) musí lidé platit v porovnání s námi nepoměrně více a péče se jim dostává nepoměrně méně. Nikde není nic zadarmo, dokonce ani v komustické zemi jako je Vietnam.