VietnamTravel - Fotomomenty

Vůbec první zkušební odchytový vzorek... - viz. následující fotka.

A nevypadá to vůbec špatně ! :) Jedním z šesti druhů co v rybníce chováme je taky amur, který udělal od poloviny července dvojnásobek váhy.

Byli jsme na druhé dávce vakcíny Pfizer. Zatímco žena prakticky v pohodě, mě vyřadili na dva dny z provozu... asi mě dali dvojitou dávku :) :) Je celkem zajímavý, že za cca hodinu co jsme strávili v nemocnici, sebou čtyři lidi "seknuli" a jednoho rovnou odvezli na kapačkách. Je to zajímavý, protože při první dávce se nic podobného nedělo... :) To nic nemění na tom, že jsem moc rád, že jsme navakcinovaný!!! :)

Už si ani nepamatuji, kdy byl večer proud... padne šestá a udělá se tma jak venku tak doma... :)

ještě že máme dvě kuchyně a dvě el. připojky... :) 

Už jsem na motorce přivezl, odvezl mnohé, ale se stromem jsem  patnáct kilometrů  ještě nejel... :)

Zjišťuji, že mám hodně fotek z cest s Vámi... :) Sem tam, nějakou podobnou fotku z nostalgie vložím... Už je to moc dlouhý a hned bych s Vámi vyrazil za dobrodružstvím... 

Snažím se stříhat, ale fakt to asi bez upgrade nepůjde... tady je malý výsledek - trailer https://www.youtube.com/watch?v=5IUv3XZuhXo

Na přelomu roku 2019/2020 (což bylo mimochodem jen měsíc a půl před tím, kdy tady zavřeli první vecnici s Covid 19) jsem strávil více jak týden v hlubokých lesích na vietnamsko-laoské hranici. Hlavním důvodem nebyli pouze lidé etnických menšin, ale právě tyto obrovské několik tisíc let staré stromy... a právě o nich nyní stříhám film (jde to na mém stroji pekelně pomalu) a píši článek. 

Tết Trung Thu.
Svátek podzimu - dle lunárního kalendáře v den srpnového úplňku. Tak jsme nakonec pro děti z naší ulice uspořádali takový malý  lampionový průvod... :)

Jedná se s největší pravděpodobností o endemit severního Vietnamu - Tonkin Asian frog (Chaparana delacouri), a není vůbec jednoduché chytit tuhle až 17cm velkou a 300g vážící žábu. Díky našemu rybníku se to jednou za čas povede... a je moc dobrá. :)

Často panuje názor, že místní věci stojí "za dvě věci...". Něco na tom určitě bude, ale je pár věcí, kde je tomu právě naopak. Například naše stavební kolečko. Když jsem se před deseti lety do rodiny přistěhoval, už ho měli. Nikdy bych nevěřil, že se mě ho někdy zželí, protože jsem s ním prožil jenom šílenou dřinu. Postavil jsem s ním dva baráky, rybník, navozil desítky tun šutráků, hlíny, písku, betonu atd. Stalo se to včera. Vezl jsem na něm palmu z lesa domů, když upadlo už stokrát přivařený řídítko. Odstavil jsem ho, že ho tchyně během pár dní prodá do šrotu. Jenže dneska ráno, když jsem ho uviděl... Dostalo kolečko ještě jednu šanci! :)

Je fakt zajímavý, za jak krátkou dobu se v našem rybníce vytvořila vyvážená bioverzita. A to v něm každý den pořádáme plaveckou školu... ?

První letošní kobra v baráku... Tentokrát v koupelně. :)

Zítra (9.9.2021) organizuje Czech Embassy Hanoi pro občany ČR očkování proti Covid 19. Měl jsme jet do Hanoje se ženou... jenže situace se tady neustále mění. Aktuálně potřebujeme do Hanoje PCR test a při návratu 14 denní karanténu v nějakém lágru a dalších 14 dní na karanténě doma. Vzhledem k tomu, že za cca měsíc bude nutná revakcinace, prošel bych karentenami a mohl bych jít na další PCR test... absolutní nesmysl! Takže sbohem Moderno a my si budeme muset asi počkat na nějakého číňáka z křišťálově čistého Jang-c’-ťiang ... :D
Všech dvacet vyplněných formulářú jsme odpoledne s Dannym spálili a šli se vykoupat do rybníka... :)

Mám velkou radost. Po letech je konečně dobojováno!!! :)

Včera jsme byli po cca pěti měsících v obchoďáku a párkrát jsem se nestačil divit... sice slušná sleva, ale škrtněte tři nuly a máte cenu v Kč.  Asi se přeorientuji a začnu sázet třešně... :)

Týden jsem v lednu musel čekat na nové klienty. A abych nemusel trávit onen čas ve městě, odjel jsem s léky na laoské hranice mezi lidi etnika Vân Kiều. Původně jsem tam měl v plánu strávit 2-3 dny, ale jak už to tak bývá, nakonec z toho byl celý týden... nicméně to je na samostatný příběh. Mimo další speciality těchto lidí patří také pralesní krysy. Na tom by nebylo celkem nic zajímavého, ale zaujala mě (na základě zápachu) samotná příprava. Maso se pouze nasolí a nechá se na slunci tři týdny sušit. Ovšem díky vlhkosti maso chytá plíseň a hnilobu. Byl jsem ujištěný, že je to tak správně. Před samotným podáním se pouze lehce prohřeje nad ohněm. Bylo to hodně slaný a díky rýžový pálence, kterou jsem jim mj. také ze od nás ze severu vezl, to nebylo tak hrozný. :)

Příběh této kobry se odehrál přesně před dvěma týdny. Byl pátek krátce po poledni a slunce jelo na plný pecky.Seděl jsem na terase a apaticky pokuřoval a popíjel čaj. Ani ne metr a půl od místa kde jsem seděl jsem letmo zahlédl za velkým květináčem s orchideí mizející poslední třetinu ocasu hada. Štěstí stálo na mé straně, protože konec ocasu se mě podařilo zachytit. Překvapení na sebe nenechalo dlouho čekat... za plůtkem kterým máme terasu ohraničenou se ve vteřině vztyčil zbytek těla s rozevřenou kápí a typickým chrčivým hlasem. V tu chvíli byla případná další identifikace naprosto zbytečná... Jednalo se o samce kobry. :)
Pak již to celé probíhalo normálně, tzn. hada jsem zpacifikoval se sítí na ryby (nic jiného jsem po ruce neměl) a nakonec chytil. Jenže pak mě napadlo (protože se jednalo opravdu o celkem slušný kousek - 1,7 kg), že bych se s ním mohl vyfotit. Nicméně všichni po obědě spali jako zabitý. Vzbudit manželku s dětmi z terasy při zavřených dveřích a oken nešlo. Dovnitř jsem s hadem taky nechtěl, protože jsem se obával (trochu je za ty roky už přeci jenom znám), aby nedostali při probuzení infarkt. Šel jsem tedy vedle k mámě, aby šla Huong vzbudit. Ta zachovala "naprostý klid". Přesněji začala doslova řvát jako když jí na nože berou, takže jsem byl ušetřený vysvětlování, protože její projev vzbudil všechny a všechno v okruhu 100m. Abych to zkrátil... Po blázinci a hysterii nakonec šla Huong pro foťák. Jenže foťáky mám kvůli ochraně před plísní ve skříňce kde se automaticky drží pouze 40% vlhkost.Skříňku pochopitelně neotevřela... Tak jsem nakonec musel i s kobrou k sobě do pokoje pro foťák. Snažili se fotit obě. Jak žena, tak dcera. Bohužel ani jedné se nepodařilo udělat byť jen jeden blbej rozmazanej snímek. Musel jsem tedy do pokoje ještě jednou pro stativ a nakonec se vyfotit na samospoušť sám. A jak můžete vidět z fotky, po půl hodině snažení to moc nebavilo ani mě, ani kobráka.
PS: původně jsem jí chtěl nechat pro kamaráda Petra, ale připravím mu větší... samici. Takže nakonec všechno dobře dopadlo a co hlavně, byl další důvod k slavnostní večeři s rodinou. A to je celý... :)

Příprava kobry...

 
 
Powered by Phoca Gallery