Meo Vac, aneb e-mail tátovi - VietnamTravel
Probírám se promazávám na svým Iphonu e-maily. Narazil jsem na jeden, který autenticky popisuje část cesty při severních hranicích s Čínou do autonomní oblasti Meo Vac a dále do Sapy. Zveřejním ho, protože lépe bych to s odstupem času asi těžko sesmolil.
Tak tady je:
Čau. Došel mi kredit. Tři dny bez signálu, a teď přes nějakého čínského provaidera to sežralo trochu víc. Teď k tomu jezeru apod. Je asi 80km severozápadně od města Bac Kan. Jmenuje se Ba-Be a je to největší přírodní jezero ve Vietnamu. Jsou to tři jezera vzájemně propojené s celkovou delkou přes 7 km. Na jeho konci je slušný vodopád. Je v něm i velká jeskyně plná netopýrů. Místy je hluboké přes 1 km. Něco jako u nás Černé jezero, ale trochu větší. Projel jsme ho v najmutý lodičce a byla to pohádka. Mám i nějaký video tak uvidíš. Pak jsem jel směr SV Cao Bang a pak dále až na hranice k nejvyšímu vodopádu Ban Gioc. Průměr všude tady v horách je kolem 9 km/hod. Už jsem několikrát tlačil moto po kolena v bahně jako máslo. Najednou začne pršet a za 20 min. se začnou trhat svahy a je malér. Bahno s kamením teče jako řeka. Má to takovou sílu, že jedou i stromy. Jednou jsem tlačil dokonce více jak 2 km v dešti 3 hodiny. Kola se netočili, protože ten mazlavý jíl zalepil blatníky kotouč a vlastně celou motorku. To byla hrozný peklo a dřina, no a k tomu ještě 10 kg batoh na zádech. Mám z toho i video uvidíš. V nejbližšim městě jsem motorku nechal umýt a ten chlápek jí myl půl hodiny. Nešlo to dolů ani wapkou . To prosím všechno na rádoby hlavní silnici. V horách je to fakt maso. Nikdy nevíš co tě čeká za zatáčkou a nebo po 50 metrech. Hustota osídlení je tak 2,5 až 3 hodiny jízdy od sebe ( kolem 30ti km ), a z toho některé jsou pouze kmenové osady, kde ti stejně nikdo nepomůže. Div,že jsem jestě neprorazil a dost často ani neurazil kolo :). Zatím jsem pouze urazil přední blatník, když se mi do něj zasekl jeden z mnoha padlých bambusů přes cestu. Svařil mi ho nějaký Hmong ve vestici :). To jen tak na okraj. A teď dál k cestě. Potom zpět při hranicích na Nguyen Binh, Bao Lac do nejsevernějšího místa Vietnamu. Je to jediný výběžek do Číny se dvěmi městeky - Meo Vac a Dong Van. Poslední jmenovaný je právě nejsevernější místo kam se lze dostat. Sice na speciální povolení ( do celeho vyběžku - Meo Vac a Dong Van), které jsem sice neměl, ale i přesto jsme to riskl. Oni ho snad ani nikomu jinému oficiálně nevietnamské národnosti stejně nedají :). Ještě před 10 lety se tu válčilo s Číňany o tohle územi, a celých 30 let o začlenění do komunistické společnosti. Jednoduše posledních 50 let samé boje. Jelikož je tady hodně velká oblast podminovaná a situace mezi lidmi je citlivá a náchylná ke konfliktům ( dlouho se je snažili asimilovat - naštěstí bezúspěšně ) vyhlásili tuto oblast za autonomní. Jedná se o cca 300 km cest, aby jsi projel celý vyběžek. Takže je tě jasný, že šance na polapení armádou byla hodně vysoká. Jsou různě zakopáni a najednou se objeví jako blesk z čistého nebe. Teď už mužu s klidným svědomím říct, že se to povedlo, a co hlavně, stálo to setsakramensky za to ( i když jsem musel uplácet při ubytování, aby po mě nechtěli pas - ten chtějí vždy jako kdekoliv jinde ve světě, ale tady navíc mají povinost okamžitě hlásit na policii. To platí pro celý Vietnam ). Něco překrasnýho. Jezdí se nahoru dolů stovky zatáček a vracáků s několika set metrovými srázy hned za krajnicí. Většinou žádný patníky ( vietnam patník = kámen ), žádný asfalt, natož svodidla. Prostě se diváš do ohromných roklý. Cesta plná děr a napadaného kamení, bahna apod. Nikdy jsem nic podobného neviděl. Žádná sranda, občas se mi z toho chtělo až zvracet. Výšky kolem 1500-1700 m, a po půl hod. jsi opět ve třístech a pořád dokola - vyčerpávající jak pro mě tak pro motorku. Ještě že mám automat. Všude v okolních kopcích žijí domorodé kmeny. Povedlo se po všechny dny co jsem tam byl nádherné počasí. Kmenů je zde celkem 6. Každý žije v jiné nadmořské výšce a má i jiné způsoby života a samozřejmě obživy. A neliší se pouze oblečením, ale i velikostí, vzezřemím a barvou kůže ( jedni jsou bilý jako my, druzí úplně červený... )Je to jako když se vrátíš někam min. o 500 let zpátky. Dřevěné jednoduché plůžky tažené v lepším případě buvolem, jindy několika dětmi, mezy hromadami kamení a balvanů, kde je alespoň pár metrů jakási hlína. A to ve svazích, že i dívat se na to chtělo hodně silný žaludek apod. Akorát fotit šlo hrozně blbě. Báli se a jak mě spatřili mizeli jako stíny. Tak tolik krátce k největší divočině kterou lze asi ve Vietnamu navštívit. Alespoň všichni tady to tak říkají, a jen opravdu vyjímečně někdo dobrovolně tuhle oblast navštívil. A když už, tak jako voják. Teď jedu přes Ha-Giang do příhraničního města Lao Cai. Tam odděluje řeka ( název nevím :) ) Vietnam od Číny. Uvidíme jestli se mi podaří ( do číny) nějak dostat. Asi těžko, ale člověk nikdy neví. No a pak do Sa-Pa. Kde je nejvyší hora Viatnamu Phan Si Pan 3148 m, a údajně se má jednat o jedno z nekrásnějších míst ve Vietnamu. Ale je to zároveň i jedna z největších turistických atrakcí, které Vietnam turistům nabízí. No uvidíme, hlavně aby bylo počasí :). Je deset hodin, tak jdu spát, zítra mi čeká dalších cca 200 km po vietnam street :). Tak zatím Jirka
Meo Vac
BaBe
BaBe