Účastníkem dopravní nehody - VietnamTravel

O dopravním provozu a nehodách jsem se zmiňoval ve svých příspěvcích několikrát. Věnoval jsem tomuto tématu dokonce i jeden samostostatný článek - Dopravní nehody. Myslel jsem si, že se již nebudu muset k tomuto smutnému tématu vracet. Abych se přiznal, vážně jsem zvažoval zda vůbec tenhle článek publikovat. Stejně jako o mnoho veselejších situací, tak bohužel i ty smutné patří ke každodenímu životu ve Vietnamu.

Ve článku Dopravní nehody jsem napsal slova "několikrát jsem měl na mále, ale nakonec to vždy nějak vyšlo". I tentokrát to naštěstí vyšlo, i když jsem byl k opravdovému neštěstí o mnoho blíže. Abych byl ale konkretnější.

Viděl jsem desítky, možná stovky dopravních nehod. Od těch zdánlivě banálních, až po ty tragické. Vždy (až na jednu vyjímku), jsem k těm tragickým přijel jako jeden z mnoha. Tentokrát to bylo jiné. Stal jsem se jedním z účastníků.

Ale abych nepředbíhal, musím to vzít popořádku.

Proč tomu tak je.

Vietnam a motorky k sobě takměř nerozdělitelně patří. Za vše mluví statistika. Ho Chi Mint City (u Hanoe se mi čísla nepodařilo dohledat) se svými devíti miliony lidí, brázdí více jak 5,5 milionu motorek. Počet dopravních nehod, při nich došlo k vážnému zranění, případně smrti, bylo za rok 2009 v celém Vietnamu 12490. Došlo při nich k 11495 úmrtím a 7914 účastníků bylo vážně zraněno. V průměru má Vietnam 31 úmrtí na silnicích za den. Hanoi, jako hlavní město, v roce 2009 zaznamenalo 785 vážných dopravních nehod, při nichž zahynulo 849 účastníků, a 516 jich bylo vážně zraněno.

Všechny údaje jsou čerpány ze statistického úřadu národní bezpečnosti.

Jsou to smutná a otřesná čísla.

Hlavní příčinou většiny dopravních nehod je nerespektování silničních pravidel. Platí zde s přivřením obou očí snad jediný dopravní pravidlo, a tím je jízda v pravo. Za další se na nehodách podílí místní infrastruktura, alkohol a nesoudnost samotných řidičů. Jako příklad uvedu jízdu bez přileb. Malé děti (naprosto všechny bez vyjímky) nemají přilbu vůbec. V neposlední řadě se nemohu nezmínit o hazardování samotných řidičů. Pustit motocykl s celou rodinou do protisměru, kde se řítí autobus, dokáže jen málokdo. Atd. atd. atd. ... 

Najezdil jsem při svých cestách po Vietnamu hodně přes 20000 km, a naštěstí se mi vážnější kolize vždy vyhýbala. Až do předvčerejšího dne. Vracel jsem se v podvečer unavený, z obchodního jednání domů. Jízda jako každá jiná. Až do jednoho okamžiku. Před skupinu motorek, se bez jakéhokoliv varování (klakson), vřítilo z pravé strany v plné rychlosti nákladní auto. Naneštěstí se vše odehrálo mezi domy, a tak nikdo z nás neměl sebemenší šanci zareagovat na danou situaci jinak, než že strhnul motorku do příkopu. Všem se nám to povedlo, až na jednoho. Ten to bohužel nestihl, a dostal se přímo pod kola nákladního automobilu. Auto svojí rychlostí a setrvačností vláčelo motorku i s řidičem  napříč celou silnicí, kde jeho jízdu zastavil až protilehlý příkop. Štěstí bylo, že sebou nevzal i některou z motorek, jedoucích v protisměru.

Otřesený a trochu potlučený, jsme se pokoušeli dostat svoje motorky zpět na silnici. Všech šest co nás v příkopu skončilo, vyvázlo naštěstí bez vážného poranění.

Potkalo nás veliké štěstí v neštěstí.

Vzniklého zmatku a zácpy využilo všech pět účastníků k odjezdu. Zůstal jsem tam z nás postižených sám. Zůstal jsem tam proto, protože jsem pospíchal poskytnout první pomoc zraněnému. Na místě se shromáždilo několik desítek přihllížejících, ale jak to ve Vietnamu chodí, nikdo nepomáhal. Koukají, dohadují se a řeší kdo za co může, ale nikdo nepomáhá. Pouze řidič nákladního automobilu a já jsme se pokoušeli o jakýsi zoufalý pokus nahmatání tepu, i když se víceméně jednalo o předem prohraný boj. Až večer, když jsem se o nehodě zmínil své přítelkyní mi došlo, jakého hazardu jsem se dopustil. Měl jsem totiž na pravé ruce drobné oděrky z kolize, a zraněný byl samozřejmě všude samá krev.

Tím nebezpečím je HIV.

AIDS je ve Vietnamu častý. Za vše opět mluví statistika. Podle statických údajú jen za rok 2009 bylo v zemi celkově více jak 250 tisíc pozitivních pacientů, z nichž jen za loňský rok jich více jak 47 tisíc nemoci podlehlo. Jaká je skutečnost, jak vysoké je skutečné číslo infikovaných, je však otázkou.

Nezbývá mi než doufat, že onen pán nepatřil do skupiny infikovaných.

Po příjezdu policie jsem se podrobil rychlému výslechu. Zároveň jsem byl požádán, zda bych celou situaci nezdokumentoval na fotoaparát. V rychlosti jsem udělal pár fotografií, které jsem včera zaslal přes e-mail na krajskou policii.

Vybral jsem pár fotografií, které jsou "relativně" publikovatelné. Pokusím se pomocí fotografií popsat jedno z mnoha neštěstí, které jsou k vidění na vietnamských silnicích takměř každodeně.

Jedna z mnoha přihlížejících.

Nehody se řeší velice rychle, a za plného provozu.

Žádné brzdné dráhy, ani nic podobného se nepřezkoumává.

Vychází se hlavně z výpovědi svědků, kteří nehodu viděli.

Naloží se předměty doličné.

Zde policie neměla co nakládat (motocykl byl zcela sešrotovaný),

tak alespoň zabavila pár motorek řidičům, kteří projížděli kolem bez přileb.

Zmatek a chaos.

Co nejrychleji se musí komunikace vrátit do normálu,

protože jinak hrozí další, a kolikrát ještě horší neštěstí.

Policie zde totiž neřeší takové věci jako je snížení rychlosti,

případně alespoň upozornění policistou několik set metrů před místem nehody.

Prostě jedete a najednou se provoz zastaví. Hlavně kamiony s ubržděním mají problém.

Projíždějící lidé za jízdy vhazují na silnici v místě tragedie drobné peníze.

Má to symbolizovat jakési vykoupení z podobného neštěstí, které by je mohlo potkat.

Pak jsou tam i tací, kteří peníze z vozovky sbírají a odnáší je k tělu mrtvého.

Tito dobrovolníci vysloveně riskují svůj život mezi těmi všemi projíždějícími automobily a motorkami.

Rituál, který patří ke každé smrti.

Takhle natěsno projíždějí auta...

Někteří jdou ještě dál...

Kdo chce vidět, podívá se...

Na závěr lze napsat snad jedinou věc.

Jízda po vietnamských silnicích, a ve vietnamském provozu je každodení hazard ze životem. Dokud se člověk nedostane do podobné situace, nikdy si neuvědomí, jak rychle a nečekaně se může cokoliv stát.

Nejde nad tím dlouho přemýšlet. Člověk má pouze dvě možnosti. Buď se s tím smířit, a nebo Vietnam opustit.

Nic jiného mezitím není.