Za ptačího zpěvu - VietnamTravel

O co méně ptáků ve volné přírodě potkávám, o to více jich vidím v klíckách a na talířích. Je to bohužel smutná pravda. Ne že by snad ptáci ve Vietnamu nebyli. Jistěže jsou, ale není jich rozhodně tolik jako v jiných asijských zemích.

Odpověď proč tomu tak je, jsem nechtěně popsal v první větě.

Nic není černobílé, stejně tak jako většina věcí nejde popsat jednou větou. Ani v tomto případě tomu není jinak.

Vietnamci milují pěvce a to doslova. Nedovedu si představit, že bych se ráno probudil a neslyšel jejich zpěv. Každá rodina, každý dům má alespoň jednoho opeřence v kleci. Podobně je na tom každý obchůdek a každá hospůdka. Jsou zkrátka všude.

Čeho si lze všimnout na první pohled, tak to je velikost klícek. Jejich velikost je tak akorát na otočení a tím to končí. Dlouho mi to připadalo jako týrání. Na druhou stranu pokud by byl pták v kleci stresovaný a nešťastný, tak by přeci nezpíval - a oni zpívají. Všichni a bez vyjímky. Platí zde stejné pravidlo jako v Evropě či jinde ve světě. Čím nevýraznější zbarvení, o to lepší zpěvák. Na tom není nic zvláštního, známe dobře např. pěnicovité a slavíkovité pěvce, se kterými se setkáváme v Česku.

Tím přirovnáním "milováním doslova" se logicky nabízí druhá odpověď, a tou je pokrm. Skutečně, a ne jenom ve Vietnamu, je ptačí maso považováno za pochoutku. Musím (ač nerad) potvrdit, že tomu tak skutečně je. Nadívaný, a nebo jen tak grilovaný ptáček je opravdu výborný. Abych tomu všemu nasadil korunu, tak musím dodat, že mláďata jsou snad nejlepší. Dovedu si představit, co se vám po přečtení posledních vět honí hlavou. Ne, nezbláznil jsem se. Nedržím se ani vietnamského přísloví - co se pohne to sním, ale pouze konstatuji, že mi to chutná.

Poslední věcí co se z ptačí produkce konzumuje, jsou vajíčka. Od těch malinkých velikosti nehtu, až po ty co jsou velký jako pingpongový míček. Opakoval bych se kdybych měl popsat jaký k nim mám vztah. Ano, jsou velice chutné. Vietnamci jdou ještě dále. Vejce se vaří se zárodkem embria, a to teměř v jeho konečném stádiu. Poprvé jsem se s takovýmto vejcem setkal náhodou. Byl jsem neznalý, a jedno takové jsem si oloupal. Připadalo mi trochu těžší, ale nějak jsem tomu nevěnoval pozornost. Pod skořápkou na mě čekalo nemilé překvapení - zobáček, očíčko, a peří. Vše "úhledně" zabaleno v jakémsi pytlíčku protkaném červenými žilkami.

To jsem nepozřel.

Měl jsem dokonce hodně dlouhou dobu problém vidět někoho jak vejce jí. Tahle specialita v podobě kachních vajec je oblíbenou vietnamskou snídaní. Ty kachňata vypadají ještě mnohem děsivěji. Vietnamci si je v klidu oloupají, namočí do Magi a zapijí vodkou. Pro Evropana trochu silná káva. Postupem jsem si na podobné pohledy zvykl, a jednoho dne (trochu pod vlivem vodky) jsem neodolal posměškům kamarádů, a vejce se zavřenými oči oloupal a strčil celé najednou do pusy. Překvapivě zobáček nekřupal, a ani peří jsem necítil. Co bylo však úplně nejhorší - bylo to dobré. A co víc, bylo to hodně dobré. Chutí by se to dalo přirovnat k hodně jemnému kuřecímu masu. Vyrovnal jsem se z morálními předsudky a od té doby celkem pravidelně tohle jídlo s oblibou konzumuji.

Podobně jsem na tom byl i se slepičími pařáty, ale o tom zase někdy příště. Pro dnešek si myslím bylo až až.

Aby mohla mít každá rodina svého opeřence, nezbývá než ptáky množit v umělých odchovech a nebo odchytávat z volné přírody. Nevím co je na tom pravdy, ale údajně ptáci z odchytu mají podstatně lépe zbarvené peří a mnohonásobně lépe zpívají. Odchytový ptáci jsou tím pádem žádanější, a proto i dražší. Jaké všechny pasti se k odchytu používají netuším, ale čas od času narazím na jednu z nich.

Jedná se o jednu velkou klec ve které je několik malých klícek. Uprostřed je živý pták, který slouží jako návnada. Láká svým zpěvem a voláním další ještě nic netušící kamarády do pasti. V každé z klícek je jeden rýžový klas, který má za úkol překonat jeho poslední obavy. Když nakonec neodolá a překročí přes práh, šlápne na spouštěcí mechanizmus a je lapen.

Pro názornost pár fotografií.

Prodejní místa pěvců jsou také zajímavé. Ve Vietnamu se praktikují dva způsoby. Tím prvním jsou klasické pouliční stánky nebo obchody, a tím druhým jsou pojízdné prodejny v podobě motorek. V obou případech to má k WELFARE (pohodě zvířat) hodně daleko. Klece jsou přeplněné, vystaveny slunci apod. Snad úplně nejhorší pohled je na samotný prodej. Ptáčci se prodávají podobně jako třeba rohlíky v papírových sáčcích.

V obchodech je situace o něco lepší, nicmeně stále to má do evropských standardů hodně daleko...

Loupačka na semena.

Tenhle pán je holič a prodavač v jednom.

Neprodávají se pouze drobní pěvci.

Jsou to i kohouti, jejichž "zpěv" je pro Vietnamce velmi populární.

Dokonce ho s oblibou používají jako vyzváněcí ton na svých telefonech.

Tihle zpěváčci začínají zpívat těsně po půlnoci a končí kolem sedmé hodiny raní.

Mám na ně averzy, ale takhle kolem dvanácté polední s citronovým listím a solí jim to odpouštím...

Muži se u prodejen často scházejí, pokuřují, popíjejí čaj a debatují nad ptačím zpěvem.

Drtivá většina ptáků z prodejen má poměrně slušnou šanci na přežití, a pokud budou mít štěstí, tak i celkem "pohodový" život. S těmi co se potkají s těmito pány to bude horší. S největší pravděpodobností skončí na jednom z talířů.

S lovci se dá potkat pravidelně. Pracují buď individuálně, a nebo rafinovaněji ve skupinách.

Na motorkách s flintou v ruce pořádají hony klidně i v pravé poledne uprostřed vesnice.

Pokoušel jsem se zachytit alesoň některé ptačí jedince, ale bohužel skrze klece vznikaly pouze dokumentační fotky. Pro názornou ukázku co že se to tady vlastně za druhy prodává, snad postačí.

Takovouto ptačí sestavu máme před domem u my...